Popis technologie a tvarosloví
Barvení látek a vytváření vzorů nánosem rezervačních kaší nebo uzlíčkováním patři mezi nejstarší způsoby zdobeni tkanin. Jako rezerva se používal odedávna kaolin s přísadou arabské gumy a olovnatých nebo měďnatých solí. Zrušeni cel na dovoz indiga a bavlny v 18, století přineslo velké rozšířeni modrotisku, který brzy pronikl do nejširších lidových vrstev. Tradiční postup ručního hotovení modrotisku se dosud nepodařilo ničím nahradit. Průmyslové vyráběné látky, které jej napodobují, mají jiný barevný odstín ; rozdíl mezi pozitivním tiskem bílých motivů na modré plátno a mezi negativním vykrýváním vzorů před obarvením plátna je patrný na první pohled.

Příprava plátna
Náročnost přípravy určuje technologický postup nanášení rezervy na plátno, které musí být na tento proces dobře připraveno. V modrotiskové dílně ve Strážnici se nejdříve bavlněné plátno vyvaří a vypere v slabém roztoku kyseliny sírové. Potom se musí důkladné vyprat. V minulosti to bylo nejčastěji na tekoucí vodě, v současnosti se pere v kádích s častou výměnou vody. Dobře oprané plátno se pak škrobí, suší a mandluje. Proti minulosti jsou tyto procesy ve Strážnici díky moderní technice podstatné kratší než v minulosti.

Příprava rezervážní kaše
Rezerva je hmota, která se nanáší na plátno aby zabránila průniku barviva tak, aby nakonec vznikl negativní vzor. Je to hustá škrobovitá hmota světle šedé barvy, skládající se ze směsi kaolinu a arabské gumy rozmíchané ve vodě s dalšími přísadami: modrou skalicí, octanem olovnatým, kamencem, popřípadě dalšími. Přesný recept na hotovení papu je výrobním tajemstvím každé dílny, předávané z generace na generaci. Jeden ze starších receptů Františka Jocha je tento: 60 dílů bílé malířské hlinky, l8 dílů arabské gumy. 9 dílů siřičitanu olovnatého, l0 dílů modré skalice, l díl tuku a 2díly kamence. To vše se zředí vodou a vaří na hladkou kaši zvanou pap.

Nanášení papu na plátno
František Joch nanáší pap na připravené plátno pomocí forem. děděných v rodinné dílně od jejího vzniku. Vzor, který formou namočenou do papu "natiskne", po vybarvení v indigové kypě zůstane bílý. To je podstata negativního tisku. Formu je nutné k plátnu přikládat velmi pečlivě jednak aby se dobře otiskla, jednak aby nevznikaly mezery nebo aby se opakované otisky formy nepřekrývaly. Ke stejnoměrnému nanášení papu slouží "šašija". Jsou to tři do sebe zapadající truhlíky: nejspodnější má na pevném dně polštář a vytváří pružný podklad, dno druhého truhlíku je z plátna napuštěného fermeží a tvoří izolaci mezi polštářem a plátěným dnem svrchního truhlíku s papem.
Modrotiskové formy jsou desky o rozměrech 20x30 cm, skládající se ze dvou části, spodní díl tvořil vzor, vyřezaný nejčastěji z hruškového dřeva, horní díl s držadlem pak byl ze dřeva měkkého. Nejstarší formy jsou celodřevěné, v průběhu 19 století se vzory začaly obohacovat a jemnější motivy, tvořené plíšky a hřebíčky z mosazi. Některé novější formy mají vzory vyrobené pouze z kovových plíšků a hřebíčků. Pro usnadnění tisku mají formy v rozích hřebíčky, které se přikládají vždy na otisk hřebíčků předchozího položení formy.

Barvení plátna v indigové kypě
Plátno s nanesenými vzory se po uschnuti noří do studené barvící lázně, jejímž základem je rostlinné barvivo indigo, získávané ze stvolů tropické rostliny Indigofera tinctoria. Toto přírodní barvivo dodává modrotisku charakteristickou a nezaměnitelnou barvu. Obsah barvicí lázně, zvané kypa, byl připravován podle různých receptur. Jeden z návodů uvádí, že na 1000 litrů vody se používá 5kg indiga, 4,5ka kyseliny sírové a 5kg vápence. K tomu, aby plátno bylo pěkně vybarveno, je nezbytná oxidace na vzduchu. Pro nejtmavší barvu je nutné plátno ponořit a opět zvednout na vzduch až sedmkrát.

Poslední fází výroby modrotisku je máchání ve vodě a ustalování ve slabém roztoku kyseliny sírové, další vyprání, škrobení a mandlováni. Tímto postupem se hotoví nejenom metráž, ale další druhy textilních výrobků jako jsou ubrusy, prostírky a různé závěsy.

Klasický modrotisk není jen modrobílý, ale také barevný. Aby se dosáhlo žluté barvy na vzory metráže, určené například na sukně horňáckých krojů, používali u Jochů pap s dvojchlornanem draselným. Pod vedením vývojových pracovníků Ústředí lidové umělecké výroby využívali i další způsoby nanášeni papu a tím i vzorování plátna.

Technologické principy hotoveni modrotisku ve strážnické dílně Františka Jocha jsou zachyceny na videokazetě a v průvodní publikaci dílu IV, částí 2 projektu videodokumentace lidových řemesel a lidové umělecké výroby, realizované Národním ústavem lidové kultury.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.nulk.cz