Místo s dalekým výhledem do kraje. Tabulka s popisem výhledu je trošku zastrčená, ale určitě ji najdete.
Vidíte opravdu daleko? Na čem záleží, jestli dohlédnete daleko nebo jen kousek?
Určitě záleží na počasí, na tom, jestli máme před sebou volný prostor nebo dům, les či kopec. Důležité taky je, jak vysoko jsme nad okolím. A tady jsme na kopci a díváme se dolů do nížiny. Ten kopec je součástí vrchoviny, které říkáme Železné hory. Kopce tu nejsou moc vysoké, ale krajina má skoro horský ráz. Napadne vás, proč se jim říká „železné“?
To by vám mohli poradit ve své době už Keltové – nacházeli tu totiž kamení, ze kterého se dá tavením v ohni a peci získat železo. Říká se mu železná ruda. A Keltové už železnou rudu znali. Však se jejich době taky říká „doba železná“. Ze železa už dokázali vyrábět různé nářadí a nástroje.
Zkuste si vzpomenout, co všechno znáte ze železa a začněte u věcí, které doma a na zahrádce používáte.
(nože, nůžky, klíče, hrábě, lopaty, motyky, vidle, sekery, kladiva, pilky...) Hodně z těch věcí už Keltové znali, používali a uměli vyrobit.
Víte, jak se nazýval řemeslník, který uměl pracovat se železem a vykovat z něho třeba nůž?
Byl to kovář. Keltové si kováře moc vážili, uměl a znal něco opravdu speciálního. I v pohádkách bývají kováři dobří a stateční.
Všimli jste si těch roztroušených kamenů?
Některé jsou postavené do kruhu s jedním uprostřed. Má to představovat keltský posvátný kruh. Posvátný kruh sloužil Keltům trošku podobně jako později kostel. Taky se u něho konaly různé obřady a u těch obřadů se scházeli lidé z okolí. Taky k němu chodili lidé prosit třeba o dobrou úrodu nebo o štěstí na cestě nebo v boji.
