Viz indikační skica stabilního katastru (1839)
Hodnotná barokní skulptura z r. 1753, umělecky na pomezí lidového projevu, dokládá vliv barokních sochařů na práci lidového umělce. Dotváří charakter veřejného prostoru, kam byla umístěna jako projev zbožnosti.
Materiál mušlový pískovec, celková výška cca 550 cm. Čtyřboké ohrazení je vymezeno pískovcovými sloupky v rozích, spojených kovanými řetězy.
Socha stojícího světce v životní velikosti v obvyklém ikonografickém pojetí, v kanovnickém rouchu, na hlavě biret, ruce ve zbožném gestu sepjaté na prsou, v nich svírá kovový zlacený kříž. Socha stojí na oblačné kupě, v jejíž patě jsou dvě reliéfní hlavičky putti. U nohou světce na kamenných volutách klečí dva putti.
Podstavec je trojdílný s profilovaným soklem, volutovými boky a rovnou profilovanou římsou. Boky volut zdobí reliéfní mušle a střapce. Na čelní stěně dříku je reliéf (sv. Antonín Paduánský?) klečícího světce s palmovou ratolestí, který objímá batole stojící na hranolovém podstavci. Výjev rámuje shora baldachýn. Pod ním na soklu letopočet opravy 1845 a níže nápis: vlastenče náš svatý Jene Nepomucký pros u boha a oroduj za nás. Pod nápisem další letopočty: Opraveno L. P. 1869, r. 1901 , 1998. Na zadní straně reliéf sedícího svatého Josefa s Ježíškem, opět rámovaný baldachýnem. Pod ním na římse podstavce letopočet 1753.
