Pověst O Bílé paní ve Velkých Losinách [ Pověst ]
Už je to dávno, co se zjevoval v sídle pánů ze Žerotína přízrak, který ohlašoval blížící se neštěstí.
Tenkrát zmizel syn pana Zdeňka - Jaromír. Hrál si v zámecké zahradě se svou sestrou Bertou, a najednou byl pryč. Dlouho hledali strážci mladého pána, ale všechna snaha byla marná.
Uběhly roky a tu se náhle začala v zámeckých chodbách zjevovat Bílá paní. Sloužící ji spatřili právě tu noc, co zabušil na vrata mladý šlechtic a žádal o ochranu před lupiči, kteří ho prý přepadli nedaleko od zámku. Pozvali ho dál. Všem se zalíbil, ale nejvíc Bertě. Od té doby se tu a tam přijel noční host na zámek podívat a vždy přivezl i nějaký dar. Tou dobou se rozhodla vrchnost rázně zakročit proti loupežníkům. Sebrali vojsko a v lesích se rozpoutaly tuhé boje. Sám vůdce lupičů však spravedlnosti stále unikal. Až jednou donesli vojáci na losinský zámek jeho skvostný pás. "Ten ničema nám však unikl." Berta se ulekla, protože poznala pás jejich hosta.
Sotva ozbrojenci zmizeli, vplížil se do zámku onen cizí šlechtic. Byl samý šrám a bez pásu. Přiznal se, že on je tím vůdcem lupičů, ale zapřísáhal dívku, ať ho neprozrazuje, že se už k tlupě stejně nevrátí. Vtom se však opět rozlehl křik. To sloužící přinesli smrtelně raněného hraběte. Berta k němu spěchala a otec jí z posledních sil řekl :"Už vím, kdo je náš tajemný host. To on mě zranil." A potom dodal : "Při naší potyčce jsem mu odkryl na boku znamení, jaké mají jen muži z našeho rodu." Berta pochopila. Náčelník loupežníků byl její ztracený bratr.
Jaromír čekal v Bertině komnatě, když se před ním zjevila Bílá paní. Vzala jej za ruku a vedla k hraběti. Ani on, ani jeho dcera už nedýchali. Jaromír poznal, co zavinil a sám si vrazil dýku do srdce. Bílá paní se pak na losinském zámku už nikdy neukázala.
