Základní údaje
Vrcholová část, západní, severní a východní svahy Růžového vrchu při východním okraji Klentnice
Katastrální území: Klentnice
Rozloha: 10,97 ha
Nadmořská výška: 346-436 m
Zřízena: výnos MŠVU č. 97.095/51-IV/5 z 25. 6. 1951 a MŠO č. 101.109/53-D/II/3 z 20. 5. 1953 (částka 68/1953 Ú. l.), výnos MK ČSR č. 14200/88-SÚOP z 29. 11. 1988 (částka 49/1988 Sb.)

Důvod vyhlášení a hlavní motiv ochrany
Lesní, stepní a skalní ekosystémy typické pro bradlové pásmo Pavlovských vrchů.

Geologické, geomorfologické a půdní poměry
Růžový vrch je součásti masivu Stolové hory. Na vrcholu hřbetu tvořeného ernstbrunnskými vápenci, které jsou silně zkrasovatělé, lze nalézt řadu krasových jevů, např. závrty a vyvětralá krasová okna. V sedle pod Stolovou horou vystupují slínovce klentnických vrstev. Svahy kryjí deluviální hlinitokamenité sedimenty, v severovýchodní části rezervace jsou nahrazeny spraší.
Na kamenitých svazích jsou vytvořeny rendziny, pod lesními porosty hnědozemě o různém stupni illimerizace.

Rostlinstvo a květena
Severně orientované kolmé stěny vápencových skal hostí společenstvo chazmofytických druhů s tařicí skalní a pěchavou vápnomilnou. Na prudkých, severně orientovaných svazích poblíž temene skal jsou vyvinuty skalní stepi s pěchavou vápnomilnou; na toto stanoviště je vázana populace hvozdíku Lumnitzerova pálavského, dvojštítku hladkoplodého proměnlivého, lomikamene latnatého a stařince (starčku) celolistého.
Prudké východní svahy nad Klentnicí s vystupujícími vápencovými skalami kryje skalní step s lipnicí bádenskou, na níž se nachází velmi početný porost kosatce nízkého. Na malých skalních teráskách se vyvinula pionýrská vegetace s dominancí sukulentních tlusticovitých - rozchodníku ostrého, rozchodníku bílého a netřesku srstnatého olysalého. Na hlubších půdách se na svazích východní, jižní až jihozápadní orientace nacházejí drnové stepi s kostřavou walliskou.
Na severovýchodním svahu Růžového vrchu se na stanovišti panonských prvosenkových dubohabřin až suťových lesů nachází antropicky silně ovlivněný lesní porost s převahou jasanu ztepilého a akátu ve stromovém patře. V předjaří je velmi nápadný květním aspektem sněženky předjarní.
Z dalších zvláště chráněných druhů (celkem 26) byl v rezervaci zaznamenán áron karpatský východní, dřín obecný, dub pýřitý, chrpa chlumní, kavyl Ivanův, kavyl sličný, koniklec velkokvětý, kosatec nízký, koulenka vyšší, kozinec vičencovitý, lilie zlatohlávek, lomikámen trojprstý, oměj vlčí, ožanka horská, pryskyřník illyrský, tuřice (ostřice) úzkolistá, zlatovlásek obecný, zvonek boloňský a žluťucha smrdutá.

Zvířena
Rezervace je typická výskytem stepních druhů bezobratlých, jako je saranče červenokřídlá, saranče modrokřídlá, stepník rudý a kudlanka nábožná. V křovinách hojně hnízdí ťuhýk obecný, pěnice vlašská i pěnice hnědokřídlá, sedmihlásek hajní, hrdlička divoká, slavík obecný a bramborníček černohlavý. Vzácně lze spatřit i užovku hladkou, v zimě sem zalétá zedníček skalní.

Lesnictví
Lesní porosty byly zřejmě založeny uměle, a to výsadbou jasanu ztepilého a akátu. Jsou vedeny jako lesy ochranné na mimořádně nepříznivých stanovištích. Předpokládá se jejich převedení do kategorie lesů zvláštního určení, hopodaření je omezeno na zdravotní výběr a odstraňování akátu.

Hospodářské využívání, ohrožení a návrh péče o chráněné území
V minulosti bylo území rezervace využíváno k pastvě, výmladkové lesy poskytovaly zejména palivové dříví. Cílem ochranářské péče je eliminace akátu z lesních i stepních ploch a zastavení sukcese stepních společenstev - zde je třeba pravidelně odstraňovat nálet a výmladky křovin a pokusit se o obnovení řízené pastvy.
Rezervací vede značená turistická cesta, a zejména okolí zříceniny trpí vysokou návštěvností.

Historie a kultura
Na dvou strmých skalních útesech se na vrcholu Růžového vrchu nachází zřícenina Sirotčího hrádku - pomezního hradu, který se poprvé připomíná již ve 13. století. Byl rozbořen Švédy v roce 1645, od té doby je pustý.

Literatura
Na dvou strmých skalních útesech se na vrcholu Růžového vrchu nachází zřícenina Sirotčího hrádku - pomezního hradu, který se poprvé připomíná již ve 13. století. Byl rozbořen Švédy v roce 1645, od té doby je pustý.

Literatura
Fröhlich F. (1959): Rozhlížíme se po okolí Sirotčího hradu u Klentnic. - Zprávy Okresního vlastivědného muzea v Mikulově, Mikulov, 1959: 37-39.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.palava.cz