Nad městečkem Nedvědicí stojí jeden z našich nejzachovalejších a nejkrásnějších hradů - Pernštejn.
Hrad se zachoval dodnes ve své neporušené goticko-renesanční podobě tak, jak jej dostavěli v první polovině 16. století pernštejnové, tehdy nejbohatší a nejmocnější panský rod Českého království. Počátky hrdau lze datovat do 13. století (patrně mezi roky 1270 až 1285). Za prvního historicky doloženého předka Pernštejnů se pokládá Štěpán z Medlova, významná osobnost Moravy na počátku 13. století. Byl velmožem a služebníkem markraběte Jindřicha Vladislava a Přemysla Otakara I., purkrabím na hradě Děvičkách, zakladatelem doubravnického kláštera. Zřejmě on přenesl těžiště rodového majetku z jižní Moravy na Vysočinu.


V 15. až 17. století vojensko-politický význam hradu vyvrcholil. Pernštejn je v této době nejen centrem rozsáhlého panství, ale i pevností, jež má důležitou úlohu v bojích o Moravu a o Brno. Této úloze hradu odpovídá i další etapa v jeho budování - Jan I. provedl největší přestavbu hradu, která měla též napravit škody po velikém požáru, k němuž došlo před rokem 1460. Vyrostla pro Pernštej typická čtyřhranná věž, umístěná mimo hradní budovy a spojená s nimi původně dvěma dřevěnými mosty, jež měla zajistit poslední možnost obrany a ústupu v případě dobytí jádra hradu. Nedobytnost hradu se naposledy osvědčila v době třicetileté války, zejména při dobývání Brna Švédy roku 1645. Švédové hrad marně obléhali a jejich dělostřelba poškodila jen část horního patra. Ve válkách byl hrad bezpečným útočištěm okolního obyvatelstva a jeho majetku a od poloviny 17. století do poloviny 18. století byl vyhlášen zemskou pevností. Sňatkem a přikoupením přešel hrad spolu s panstvím v roce 1818 do vlastnictví rodiny Mitrovských z Nemyšle, v jejichž vlastnictví zůstal až do roku 1945.