Kousek windsorské Anglie na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou uprostřed jihočeských lesů. Tak by se dal stručně popsat jeden z nejnavštěvovanějších českých zámků, který se těší současné pseudogotické romantické podobě teprve 140 let. Majiteli zámku byly v dějinách mnohé známé hlavy pomazané. A jedna hlava zde byla i sťata.

Ve 13. století byste zámek s dnešním názvem na jeho místě těžko hledali. Stával zde typický středověký hrad Frauenberg, patřící šlechtici Čéčovi z Budějovic. Brzy nato králi Přemyslu Otakaru II., poté i ambicióznímu Závišovi z Falkenštejna, právě jehož hlava, coby rukojmího, byla roku 1290 položena na špalek na louce před hradem.

Vítkovci a známý Vilém z Landštejna, Lucemburkové a ještě známější Karel IV., Popelové, Lobkovicové, Rožmitálové, Pernštejnové, Jáchym z Hradce, za jehož panování získal hrad italskou renesanční podobu, Malovci, ani jiní se nikdy z výnosného a prosperujícího panství dlouho netěšili. Hrad byl neustále dáván v zástavu, vydražován, prodáván.

Až roku 1661 koupil zámek Jan Adolf ze Schwarzenberku a jeho rodu náležel dalších téměř tři sta let. Ve 20. letech 18. století získal zámek barokní vzhled, v roce 1871 konečnou, do dnešních dnů zachovanou, architekturu windsorské gotiky jako kopie anglického hradu Windsor, zhotovenou podle plánů vídeňských stavitelů.

Za druhé světové války byl zámek Schwarzenberkům zabaven nacisty, v roce 1949 zestátněn. Všichno členové rodu odešli do zahraničí.