Město Albrechtice je tvořeno několika osadami : Biskupice, Burkvíz, Město Albrechtice, Nová Ves, Opavice, Piskořov, Ves Albrechtice a Žáry. Na západní hranici katastru se zvedají Karlova hora (717 m) a Poutní hora (712 m) , blíže u města je Hůrka (492 m), u Žárů je Přední kopec (438 m) , u Burkvízu Zadní kopec (443 m) a Hraniční (646 m). U silnice do Hynčic je Kamenný vršek (415 m) a za ním, Dubí (558 m). Od silnice do Rudíkov se zvedá terén k Pěnkavě (519 m), Prostředním polem, na státní hranici u Biskupic je nevysoký Hranečník (541 m). Městem protéká řeka Opavice, která odtud tvoří státní hranici. Pozemky východně od Poutní hory připomínají svým pojmenováním pověstím o loupežnících, jmenují se - U loupežníka. Nad Biskupicemi je Obecní vrch (564 m) s Horním lesem, nad Piskořovem je Poruba (448 m).
První písemná zmínka pochází z roku 1377 , v listině o rozdělení opavského knížectví po smrti knížete Mikuláše II., jako ves náležející panství v nynějším polském Rovném, založena za německé kolonizace poříčí Opavice. Vlastníl je tehdy Linhart z Rovného. Od roku 1390 držel albrechtické panství markrabě Jošt, po něm od roku 1420 významný rytířský rod Stošů. Jiří Stoš panoval od roku 1450 stál na straně Jiřího z Poděbrad a později Vladislava proti Matyáši Korvinovi. Roku 1474 přitáhla Matyášova vojska , tvrz byla dva dny obléhána, dobyta a rozbořena. Jiří Staš byl na přímluvu vratislavského biskupa omilostněn a vypovězen ze země, statek připadl králi Matyášovi. Po rodu Stašů držel Albrechtice rod Makrotů. Na žádost Adolfa Makrota povýšil český král Vladislav II. původní lánovou ves Albrechtice na město a udělil mu privilegia. Roku 1503 koupil panství Jiří Sup z Fulštejna. Po jeho smrti připadl celý statek jeho dceři Alžbětě, která se provdala za Jana z Valštejna, potomka starého českého rodu. Tehdy byla na panství založena vesnice Biskupice. 4.srpna 1563 dal znak městu císař Ferdinand I. Časem panství připadlo synovi Alžběty, Janu Kryštofovi ten se však v boji proti Habsburkům přiklonil na stranu krále Bedřicha Falckého, po bitvě na Bílé hoře byl vypovězen ze země, panství zkonfiskováno. Albrechtice byly vyňaty z olomoucké diecéze a připojeny k Vratislavi. Roku 1623 převzali celé panství jezuité z Nisy. Jan Kryštov se však roku 1625 na své panství vrátil a vyhnal jezuitské misionáře. Císařské vojsko jej však zajalo a byl vězněn po dvaroky na zámku Hrubá Skála v Čechách. Jezuité se opět vrátili. Za rektora jejich koleje Ferdinanda Waldhausera byl roku 1692 založen řeznický cech.Tento rektor umožnil,aby se na levém břehu Opavice usídlili cizí řemeslníci. Roku 1716 byly Albrechtice povýšeny císařem Karlem VI. na svobodné panství, na "status minor" a podřízeno zemské vládě ve Vratislavi. Po roce 1742 však město připadlo jezuitů opavským. Roku 1745 předali jezuité z Nisy, Albrechtice opavským jezuitům. Jezuité vlastnili Albrechtice až do roku 1773 kdy jej převzala císařsko-královská dvorní komora. Císařovna Marie Terezie povýšila roku 1776 Albrechtice na municipální město , to znamená, že mělo svou samosprávu a soudní pravomoc. Podle pozdějšího ustanovení Josefa II. však jurisdice zůstala v rukou vrchnosti, protože město nemělo prostředky k vydržování vlastního syndika. Velké škody však utrpěly Albrechtice za válek o dědictví bavorské. Roku 1779 prošlo kolem Albrechtic 16 000 pruských vojáků, kteří město měli odstřelovat ze Šibeníku z houfnic a děl. Prusové město obsadili. Rakušané vytlačení z města získali posily a Prusy vyhnali, ti při odchodu město vyrabovali. Roku 1813 zatopila řeka Opavice údolí a lidé utíkali na Žáry a Burkviz. Město bylo hodně poničeno. V roce 1824 koupil Albrechtice Karel Traugot, svobodný pán Skrbenský z Hřiště nad Hošťálkovech a staly se soukromým majetkem. a roku 1825 je prodal opavskému kupci Vinceci Tlachovi a Vincenci Keilovi. Ti postavili na okraji Albrechtic v roce 1837 válcovnu plechu. V listopadu 1848 prověhlo srocení poddaných, které vešlo do dějin. V roce 1896 byla válcovna přesunuta do Bohumína. Po 2.světové válce byly zestátněny lesy, založeny Státní statky. Město Albrechtice v minulosti nazývaly také Oberschaar.
Místní část - Piskořov je připomínána ve starých letopisech už v roku 1267, za uherských vpádů v 15 století zpustl, byl však znovu vybodován.
