Město Netolice bývalo městem s čilým obchodním ruchem, s četnými trhy. To se ale změnilo po otevření Dráhy císaře Františka Josefa 1. září 1868. Rábínský lihovar či pivovary v Netolicích a Petrově Dvoře naopak prosperovaly a nádraží Nákří-Netolice (později Dívčice) bylo od města dvě hodiny daleko. V Netolicích proto vzniklo konsorcium pro stavbu přípojné dráhy, v jehož čele stál netolický starosta JUDr. Otakar Kudrna. V lednu 1893 bylo vydáno povolení k předběžným pracím na dráze. Přes počáteční ekonomické problémy, řešené například využitím starých kolejnic, byla nakonec 8. září 1894 vydána koncese. Stavba začala 23. března 1895. Původní termín dokončení 15. srpna nebyl dodržen, a tak se slavnostní zahájení provozu konalo až 27. října 1895. V roce 1925 byla trať zestátněna. Od roku 1927 byly na dráze postupně provozovány motorové vozy řad M 120.1, M 132.0, M 122.0, M 232.2. Provoz nákladních vlaků byl zajišťován do října 1930 parní trakcí, poté až do okupace motorovými vozy. Ty byly ale zejména zpočátku velmi poruchové, proto byla na trati stálá záloha v podobě parní lokomotivy. Na počátku 30. let 20. století byl vyměněn traťový svršek, což umožnilo zvýšení rychlosti až na 50 km/h. Za druhé světové války byl z důvodu nedostatku benzínu uskutečňován pouze parní provoz, 15. ledna 1945 byla trať uzavřena a byly na ní deponovány transporty Wehrmachtu. Po jejich vyložení byl provoz od 11. července obnoven. V roce 1987 byl znovu kompletně vyměněn traťový svršek. [zdroj]
Na co zírá mašinfíra - viz http://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/na-co-zira-masinfira-trat-126-rakovnik-louny-most-kounovske-kamenne-rady-tajemstvi.A201008_110743_po-cesku_vrja
