Česká část toku Labe svádí vody téměř z celého území Čech (z plochy 51 400 km2) do Severního moře. Pramení v Krkonoších na Labské louce v nadm. výšce 1386 m a vlévá se u Cuxhafenu do Severního moře. Po 364,4 km toku opouští u Hřenska území Čech. Několikrát mění svůj směr. Bystřinná část Labe od prameniště k Vrchlabí směřuje k jihu, u Jaroměře na jihovýchod, od Pardubic se stáčí k západu. Od Kolína si udržuje trvale západní až severozápadní směr až ke státní hranici.
Labe je kilometrováno od nuly, která je v Mělníku v místě ústí Vltavy, a to jednak proti proudu, jednak po proudu. Značky končí na čs. státní hranici, kde je nula saské kilometráže, pokračující až do Cuxhafenu. Sjet lze na našem území více než 358 km.
Labe je sjízdné již od přehrady u Špindlerova Mlýna. Náročná trať při vhodném množství vypouštěné vody z přehrady bývá dějištěm mezinárodních závodů ve slalomu a sjezdu na divoké vodě. Pro její sjetí je nutné mít speciální výzbroj a bezpečnou znalost ovládání lodi na prudce tekoucí vodě a pro Labskou soutěsku i zabezpečení ze břehu. Pod Vrchlabím obtížnost terénu klesá, avšak úzké, často zarostlé řečiště vytváří mnohdy i nebezpečné situace. Labe proudí hlubokým, krásným údolím: jsou zde četné jezy, za velké vody většinou sjízdné. Pod Jaroměří se krajina otevírá a Labe vstupuje do své střední části. Klesá spád i rychlost, charakter Labe je rovinný. Šířka se pohybuje kolem 80 m, břehy jsou nízké, většinou regulované, za nimi četná mrtvá ramena původního řečiště. Tento ráz si zachovává až k Mělníku, kde jako nejmohutnější řeka Čech vstupuje opět do zajímavého údolí. Kamenité stráně svírají řeku stále těsněji, až pod Děčínem tvoří známou soutěsku s krásnými Děčínskými stěnami, které provázejí řeku ke státní hranici, kde opouští území ČR. Krajina, kterou dolní Labe protéká, je klidná, regulační úpravy jí mnohdy dávají vzhled parku a kromě jezů nejsou na řece žádné překážky. Kulturních zajímavosti nalezneme v Polabí hodně a kromě toho se setkáváme s vyspělým průmyslem, od zpracování zeměděl. produktů až po průmysl chemický, loděnice a závody strojírenské. Zdrojem znečištění je levostranný přítok Bílina v Ústí nad Labem, ale především doprava uhlí po řece pro elektrárnu Chvaletice.
