Obec se rozkládá na náhorní plošině Vítkovské vrchoviny na hranicích přírodní rezervace Přírodního parku Moravice. Byla založena asi v polovině 13. století českými osadníky. Již v roce 1288 za vladyky Jenzka zde zřejmě existovala tvrz. Moravice byla malým statkem, který držela okolní šlechta.
V obci fungovala škola asi od roku 1600. Od konce 16. stol. se obec začíná osidlovat německým obyvatelstvem a v 17. století už byla obec i okolí skoro celá německá. Roku 1622 byla Moravice Janu Odkolkovi z Újezdce za účast ve stavovském povstání konfiskována a připojena k opavskému panství Karla knížete z Lichtenštejna. Tvrz zanikla zřejmě během třicetileté války.
V polovině 19. století patřila obec střídavě do okresu Opava a Vítkov, od roku 1990 je samostatnou obcí.

Dominantou obce je barokní kostel sv. Filipa a Jakuba z roku 1755.
Původní kostel v roce 1954 vyhořel a zachovala se pouze socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století.
Méně obvyklou památkou na Opavsku je jednopatrová budova fojtství, lidová stavba v empírovém slohu z 1.poloviny 19. století.

Nedaleký vrch Hůrka nabízí krásný kruhový výhled na hrubý a Nízký Jeseník, do údolí Moravice i na Beskydy.

Rozloha katastru obce: 1 109 ha