České pojmenování (v 19. století též Bratrošov) i německý název Brattersdorf jsou odvozeny od osobního jména Bratruš/-ě a znamená "Bratrušovu ves". Obecním znamením na pečeti byla radlice zkřížená s krojidlem. Po roce 1960 byla k Bratrušovu připojena osada a katastrální obec Osikov (viz Rejchartice) a katastr se rozšířil na 1154 hektarů. V letech 1980 až 1990 byly obě obce připojeny k Šumperku.

Počet obyvatel Bratrušova byl od poloviny 19. století do druhé světové války konstantní a kulminoval v roce 1900, kdy zde žilo ve 149 domech 1016 obyvatel, z nichž až na dvě výjimky se všichni hlásili k německé národnosti. Česká menšina se zde postupně vytvořila až po roce 191 8 a v roce 1930 bylo z 980 obyvatel 88 Čechů. Blízkost okresního města byla motivací pro nové osídlence po roce 1945, a přestože se počet obyvatel snížil, bydlelo zde v roce 1950 ve 173 domech 619 obyvatel. V posledních desetiletích část zdejších usedlíků odchází za prací do sousedního Šumperka a sčítáním v roce 1991 bylo v Bratrušově zjištěno 528 obyvatel ve 154 domech. Osikov, měnící se v rekreační osadu, měl k témuž datu již jen 21 obyvatel a šest trvale obydlených rodinných domků.
Vesnice je poprvé zmiňována v pramenech k roku 1371 a byla s výjimkou krátkého období po roce 1568 příslušná k bludovskému panství. Patřila k těm vesnicím šumperského okresu, jež nejvíce utrpěly třicetiletou válkou, kdy čtvrtina zdejších usedlostí zpustla. Podle lánového rejstříku hospodařilo v Bratrušově v roce 1677 51 usedlíků a byly tu ještě dvě poustky. Kostel byl postaven počátkem 16. století, měl sloužit nekatolickým bohoslužbám, ale v roce 1784 při něm byla zřízena katolická fara. Tehdy patrně začalo v soukromých domech školní vyučování, školní budova byla postavena v roce 1800. Do roku 1834 se Bratrušov rozrostl na 140 domů s 809 obyvateli.
Po roce 1848 byla vesnice připojena k šumperskému politickému a soudnímu okresu. Zůstávala nadále zemědělskou podhorskou obcí, jediným výrobním zařízením byl vodní mlýn. Bratrušovští však nacházeli uplatnění v průmyslových podnicích blízkého okresního města a tomu také odpovídalo silné postavení německé sociálně demokratické strany v politickém životě obce. Ve volbách v roce 1935 i zde zvítězila Henleinova Sudetoněmecká strana. Vedle německé dvojtřídky začalo v roce 1926 vyučování v české menšinové škole, ale bylo ukončeno záborem obce v roce 1938. K tragédii došlo na sklonku druhé světové války. Na bratrušovské vojenské střelnici bylo 31. března 1945 hromadně popraveno 16 severomoravských odbojářů.
Atraktivní poloha Bratrušova v sousedství průmyslového Šumperka a příznivé klimatické poměry lákaly po roce 1945 nové osídlence, proto Bratrušov nesdílel osud většiny dříve německých obcí na Šumpersku. Stal se spolu s Osikovem příměstskou rekreační zónou. V rámci kolektivizačního nátlaku vzniklo i v Bratrušově v roce 1950 špatně hospodařící JZD, ale po roce 1960 převzal jeho pozemky Státní statek v Šumperku. V roce 1990 byla obec vybavena nižším stupněm základní školy, ordinací lékaře, byla zde prodejna smíšeného zboží a pohostinství.
Památkou pozdně renesanční architektury z roku 1603 je kostel Všech svatých, jednolodní stavba s polygonálním závěrem a šestibokou věží nad střešním hřebenem. Empírová předsíň byla postavena v roce 1833. U bývalé vojenské střelnice stojí památník se jmény popravených vlastenců.