Za poznáním kraje Těšínska - informace o probíhajících výstavách v Muzeu Těšínska a jeho výstavních síních v měsíci červnu 2006.

Ředitelství Muzea Těšínska v Českém Těšíně, Hlavní tř. 12, tel.: 558 761 211, Fax 558 761 223, e-mail: muzeum@muzeumct.cz http://www.muzeumct.cz

Výstavní síň Muzea Těšínska v Českém Těšíně, Hlavní tř. 3, tel.: 558 711 087
Stálá expozice: Obrázky z minulosti Těšínského Slezska
Galerie: Prochaskova tiskárna, zal. 1806
(historická výstava, 200. výročí založení tiskárny v Těšíně)
(výstava potrvá od 8. 6. do 31. 12. 2006)
otevřeno: út-pá 8.00 - 12.00 h , 12.30-16.00 h, so - ne 13.00 - 17.00 h
.
Výstavní síň Muzea Těšínska v Českém Těšíně
Přestože prochází hlavní budova muzea v současnosti rekonstrukcí, nabízí výstavní síň svým návštěvníkům zajímavou stálou expozici věnovanou historii Těšínska. Zájemci si zde mohou prohlédnout exponáty, které dokumentují způsob každodenního života předešlých generací - mezi ty nejzajímavější patří ukázky vybavení domácnosti a tradičního nářadí nebo těšínský kroj. Ke spatření jsou zde i řemeslné výroby - díla zlatníků, puškařů, zámečníků, hrnčířů ad. Pozornost je věnována i těžbě uhlí. Zajímavý je soubor předmětů s církevní tématikou, upozorňující na silný vliv náboženství na lid Těšínska.
.
Prochaskova tiskárna, zal. 1806
Na počátku 19. století, s počátky průmyslové výroby na území Těšínského Slezska, vznikla v Těšíně tiskárna. Založil ji Fabian Beynhauer, knihtiskař a majitel tiskárny v Jihlavě. Záhy po vzniku tiskárnu prodal Tomáši Prochaskovi z Prahy, jehož potomci stáli v čele závodu až do 30. let 20. století. K tiskárně náleželo ve své době také vydavatelství, nakladatelství a knikupectví. Za svou rozsáhlou výrobní činnost, která umožňovala kompletní zhotovení knihy od sazby přes tisk až po vazbu, byl podnik roku 1883 povýšen na císařsko-královskou dodavatelskou firmu a mohl tak ve svém znaku užívat dvouhlavého císařského orla.
Firma Prochaska vydávala mimo kalendářů a modlitebních knížek, i díla vědecká, encyklopedie, slovníky, mapy a učebnice, beletrii. Knihtiskárna byla pro své dobré tisky a vazby známa i zahraničí. Vycházel zde i vlastivědný časopis Muzea Těšínska časopis Těšínsko.
Výstava věnovaná 200. výročí založení tiskárny v Těšíně roku 1806 návštěvníkům v krátkosti přiblíží historii jednoho z nejstarších polygrafických podniků na území Těšínského Slezska.

Výstavní síň Muzea Těšínska Musaion Havířov, Dělnická 14, bezbariérový vstup, tel.: 596 813 456
Výstava: Zahradní kvítí v zrcadle těšínské výšivky (etnografická výstava)
(výstava potrvá do 10. 9. 2006)
otevřeno: út-pá 8.00 - 12.00 h , 12.30-16.00 h, so - ne 13.00 - 17.00 h
Výstavní síň Muzea Těšínska Musaion v Havířově je bez stálé expozice, kde jsou pořádány jen dlouhodobé tématické výstavy.
.
Zahradní kvítí v zrcadle těšínské výšivky
Muzeum Těšínska připravilo ojedinělou výstavu sbírky "životků", tj. vrchních částí těšínských krojových sukní. Výšivka životků odráží historický vývoj těšínského kroje, podle ní se určuje jeho stáří, je také znakem majetnosti majitelky. Použité motivy se skoro nikdy neopakují, což dokládá bohatá kolekce muzejní sbírky životků, která čítá přes 1500 kusů.
V 19. století a na počátku 20. století se používala plastická výšivka zlatou a stříbrnou nití. Plocha s výšivkou byla malá a zcela zaplněná, tvary rostlin byly stylizované a obtížně určitelné. Plastičnost výšivky byla dosažena podložením každého prvku motivu stejně velkým prvkem vystřiženým z kartonu. Postupným vývojem docházelo u těšínské sukně k prodlužování výšky životku a současně ke snižování výšky pasu, což vedlo ke zvětšení plochy k vyšívání. Současně s tím se měnil také způsob lemování a materiál k němu používaný, někdy bortu doplňuje nebo i zcela nahrazuje výšivka. Na přelomu 19. a 20. století dochází k rozšíření stříbrné i zlaté výšivky na větší plochu a jednotlivé motivy výšivky - růže, zvonky, klasy, konvalinky, hrozny aj. - jsou již zřetelnější. V meziválečném období dochází k uplatnění barevné výšivky. Vyšívačky vyšívaly životky barevnou žinýlkou, bavlněnou přízí, flitry, skleněnými hladkými sekanými korálky, někdy také kovovým bulyonem. Při své práci používaly různé techniky - plochý steh, stonkový steh, nahazované uzlíky a další. Neméně podstatné bylo také postupně se vyvíjející prostorové členění zadní plochy životku a s tím spojené umístění hlavních dvou motivů výšivky, jak můžete shlédnout na vystavených exponátech. Mezi nejoblíbenější motivy ze zahrad našich babiček bezesporu patřily kopretiny, sedmikrásky, macešky, tulipány, chrpy, karafiáty, a konvalinky. Později se začaly objevovat šlechtěné bramboříky, fuchsie, růže, narcisy a dokonce hořce. Mezi výšivkami najdeme také plody stromů - žaludy, kaštany, šišky, jablka, velmi častým vzorem jsou hrozny.

Památník životické tragédie v Havířově-Životicích, tel.: 596 434 138
Stálá expozice: Okupace a odboj na Těšínsku
Výstava: Dřevěné kostely na Těšínsku (historická výstava)
(výstava potrvá do 15. 10. 2006)
otevřeno: út-pá 8.00 - 12.00 h, 12.30-16.00 h, so - ne 13.00 - 17.00 h
.
Památník životické tragédie
Památník akademického sochaře F. Swidra se stálou expozicí je připomínkou na utrpení a boje lidu Těšínska v období druhé světové války. Zpřístupněn byl v roce 1949, pět let po události, která se odehrála 6. 8. 1944 a která je dnes označována jako "životická tragédie". Tohoto dne příslušníci těšínského gestapa a němečtí četníci zatýkali obyvatele, kteří nebyli německými státními příslušníky. Motivem této akce, která si vyžádala životy 36 mužů ze Životic a okolních vesnic bez předchozího výslechu, byla přestřelka v místním hostinci.
.
Dřevěné kostely na Těšínsku
Stavby ze dřeva - roubené chalupy, špýchary, stodoly i další dřevěné stavby obvykle spojujeme s místy, kde "lepší" stavební materiál je drahý nebo nedostupný. Připomínají také dobu, kdy dřevěná stavba neměla takový význam a vážnost jako stavba zděná - byla buď náhražkou, která pomohla překonat období nedostatku, nebo nenáročným řešením praktického problému. Přesto jsou stavby, na které se zavedené hodnocení nevztahuje. Dřevěné kostely, kaple i drobné kapličky, Boží muka, zvoničky a kříže, které přetrvaly nepřízeň věků a skromně přežily do současnosti, se takovému pohledu vymykají. Poznamenalo je stáří i lidé, s nimiž sdílely společný osud, mnohými změnami prošla společnost a prostředí, pro které vznikly. Přestaly být součástí všedního života a proměnily se v jedinečné připomenutí minulého času. Pro dnešního člověka jsou především svědectvím o stavitelském umění a řemeslnické zdatnosti předchozích generací.
Dřevěné kostely a drobné dřevěné sakrální stavby se v rámci České republiky v největším počtu dochovaly právě v našem regionu - na Těšínsku a v moravskoslezském Pobeskydí. Archivní záznamy a literární prameny zde připomínají existenci nejméně sedmdesáti tří dřevěných a polodřevěných kostelů, zmiňují také menší stavby jako kaple a zvoničky. V průběhu posledních dvou set padesáti let naprostá většina těchto staveb zanikla. Stalo se tak díky jejich postupnému chátrání, často díky tomu, že sešlá staletá stavba byla nahrazena novým zděným objektem. Mnohdy dřevěná svatyně zanikla i v souvislosti s živelnou pohromou - pohltily ji plameny. V r. 1964 tak nenávratně zmizel kostel v Tiché (u Frenštátu pod Radhoštěm), v nedávné době, v r. 2002, shořel kostel sv. Kateřiny v Ostravě - Hrabové, který byl ale jako jeden z mála obnoven v původním materiálu, byla postavena jeho kopie. Na českém Těšínsku dosud stojí dřevěné kostely a kostelíky na jedenácti místech. O řadě dalších už zaniklých stavbách vypovídají literární záznamy a archivní prameny. Připomenutí zasluhuje i fakt, že dřevěné stavby nestojí pouze na české straně Beskyd. Vyskytují a vyskytovaly se ve stejné míře po obou stranách současných státních hranic. Stíhal je stejný osud, prožily stejnou historii a v podobném stavu se dochovaly do dnešních dnů. Zvláštní na našem kraji je i to, že se zde nesetkáváme pouze se starými kostely. Dřevo znovu ožívá v nových stavbách, stává se rovnocenným partnerem moderních materiálů a současných stavebních technologií. Stačí zmínit kostel na Hrčavě z roku 1936 či zcela nový kostel ve Václavovicích z r. 2001. Podobných návratů můžeme v posledních letech zaznamenat celou řadu.
Výstava představuje malebnou krásu zdejších dřevěných kostelů. Připomíná je kresbami, fotografiemi, dobovým zobrazením na pohlednicích. Výstavu doplňují také dřevěné modely těchto jedinečných staveb a četné předměty, které se dochovaly z jejich původního vybavení.

Kotulova dřevěnka, Havířov-Bludovice, Hálkova 4, tel.: 596 813 456 a 602 709 731
Stálá expozice: Lidové bydlení a tradiční zemědělství na Těšínsku
Otevřeno: út-pá 8.00 - 12.00 h , 12.30-16.00 h, so - ne 13.00 - 17.00 h
.
Kotulova dřevěnka
Jedna z nejstarších staveb na Těšínsku byla postavena v roce 1781 a je ukázkou původní zástavby na území města Havířova. Přestože se v regionu rozvíjelo hornictví, ve kterém nacházelo uplatnění stále více zdejších lidí, ponechali si mnozí malé hospodářství - pěstovali obilí a zeleninu a chovali krávy, prasata, králíky, slepice a často i včely. Tato skutečnost se odráží ve stálé expozici, která dokumentuje vybavení domácnosti a způsob života místních obyvatel na přelomu 19. a 20. století. Návštěvníci si mohou prohlédnout dobový nábytek, keramické výrobky a ve zděné stodole zemědělské nářadí. Zajímavostí je funkční větrný mlýnek, který sloužil především ke šrotování obilí.

Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově, Mariánské nám. č. 14, tel.: 558 359 533
Stálá expozice: Z minulosti Jablunkova a okolí
Otevřeno: Pokrývky hlavy (čepce, pleny, šatky, hacky) (historická výstava)
(výstava potrvá do 5. 11. 2006)
otevřeno: út-pá 8.00 - 12.00 h , 12.30-16.00 h, so - ne 13.00 - 17.00 h
.
Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově
Tradice jablunkovského muzea sahají až do poloviny 19. století, kdy vzniklo rodinné muzeum Sikorů. V roce 1922 bylo otevřeno Krajinské muzeum Slezské muzejní společnosti, jehož činnost ukončila druhá světová válka. Muzejní tradice byly obnoveny až v roce 2000. Dnes se stálá expozice pobočky Muzea Těšínska věnuje bohaté historii a významnými tradicemi města a okolních obcí. Ve výstavní síni jsou pořádány dlouhodobé tématické výstavy.
.
Pokrývky hlavy
(čepce, pleny, šátky, hacky)
Výstava prezentuje kolekci ženských pokrývek hlavy, které jsou uloženy v depozitářích Muzea Těšínska. První tvoří čepce těšínského kroje, znak vdané ženy. Na čepec byla upevněna a kolem hlavy uvázána složená "plena" - velký ozdobně vyšívaný čtvercový plátěný šátek, po obvodu zdobený krajkou. Ve 20. století nahradil plenu šátek brokátový, také čtvercový, ale menších rozměrů, vázaný tzv. "na pidło". V zimním období nosily ženy přehozen přes plenu ještě velký vlněný přehoz - "hacku.
Větší část výstavy je věnována čepcům. To byl základní znak vdané ženy, která ještě v průběhu svatby, o půlnoci, byla obřadem "začepení" zbavena dívčího svatebního věnečku a uvázáním čepce a následně připevněním "pleny" byla svými družkami a starosvatkou zvláštním obřadním tancem "bioły" uvedena do společenství vdaných žen. Od té doby nesměla být viděna bez čepce - základního znaku vdané ženy, nošeného u všech typů krojů, tj. těšínského, jablunkovského, lašského i goralského.
Jemné krajky (koronky) těšínských čepců, které byly zhotovené různými technikami - paličkováním, síťováním, háčkováním, pletením a tzv. křivou jehlou (na tylu) těšínských "koronkárek" přiblíží naše výstava. Tradiční výroba "koronek" se udržuje dodnes v Koniakowě (Polsko) a těší se velké oblibě a uznání.
S čepci úzce souvisí několik vystavených exponátů těšínských, goralských a orlovských plen. "Plena" - velký ozdobně vyšívaný čtvercový plátěný šátek po obvodu zdobený krajkou - se napříč přeložená nad koronkou upevňovala na čepec a uvazovala na hlavu. U těšínského kroje je výšivka provedena technikou dírkové a ploché výšivky, goralská plena má křížkovou výšivku, orlovský tylový šátek je vyšívaný tzv. křivou jehlou (háčkem).
Ve 20. století nahradil plenu šátek brokátový, také čtvercový, ale menších rozměrů, vázaný tzv. "na pidło". Vzorek látky byl stejný s látkou zástěry, což dokazuje několik kolekcí v muzejních sbírkách.
V zimním období nosily ženy hlavu překrytou přes plenu ještě velkým vlněným přehozem - "hackou". Materiál, z něhož byla vyráběna, se postupně měnil, byl doplňován umělým vláknem. Hacky nebyly jen tkané, ale také podomácky háčkované, pletené. Během 50. let pronikly mezi materiál umělé příze a hedvábí, měnil se také tvar na obdélníkový. Postupně, na přelomu 50. a 60. let 20. století, upadá nošení těšínského kroje. Některé hacky nalézají své uplatnění jako doplněk bytového interiéru.
Krojové součástky na výstavě doplní dobové fotografie s ukázkou nošení ženského kroje a jeho pokrývek hlavy na Těšínsku 20. - 50. let 20. století z významných fotoateliérů regionu.

Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné, Masarykovo nám. 10, tel.: 596 311 425
Výstava: Kouzlo ohýbaného dřeva (historická výstava)
(výstava potrvá do 1.10. 2006)
otevřeno: út-pá 8.00 - 12.00 h, 12.30-16.00 h, so - ne 13.00 - 17.00 h
Výstavní síň Muzea Těšínska v Karviné je bez stálé expozice, kde jsou pořádány jen dlouhodobé tématické výstavy.
.
Kouzlo ohýbaného dřeva
Ohýbaný nábytek si svou jednoduchostí, praktičností, dokonalostí a elegancí získá nejednoho obdivovatele. Počátky průmyslové výroby ohýbaného nábytku jsou datovány padesátými lety 19. století. U zrodu technologie výroby stál německý rodák Michael Thonet (1796 - 1871), který začal kolem roku 1819 experimentovat s ohýbáním dřeva. Své záměry dovedl po více než třech desetiletích do podoby továrního technologického postupu. Původní profesí truhlář z porýnského Boppardu přesídlil do Vídně, kde zřídil v roce 1849 firmu "Thonet Sőhne". V roce 1853 se firma přejmenovala na "Gebrűder Thonet". První Thonetovy továrny byly budovány v padesátých letech 19. století. V roce 1856 vznikla továrna v Koryčanech, poté následovaly další po celé východní Moravě a později i v hranicích mocnářství i mimo ně. Nejvýznamnější byla továrna v Bystřici pod Hostýnem, založena roku 1861. Thonetové měli své majetky a provozy také ve Vsetíně. Výrobky značky Thonet pronikly na světové trhy. Sedací nábytek našel uplatnění v kavárnách, divadlech, kancelářích, sálech, bytových interiérech.
Výrobou ohýbaného nábytku se začala ve Vsetíně zabývat od roku 1867 také další významná firma Jakob a Josef Kohn. Firma otevřela kolem roku 1870 pobočku hlavního vsetínského závodu v Těšíně. Kohnové se orientovali v počátcích své výroby na nábytek sedací, stoly a stolky, věšáky a věšákové stěny a postele. Vyráběli nábytek salonní a luxusní, soustřeďovali se na celé nábytkové komplety. Jejich produkce vyvrcholila výrobou nábytku vyráběném podle návrhů předních představitelů středoevropské secese a moderny. Kohnův nábytek byl vytvářen pro vyšší vrstvy zákazníků. Firma J. a J. Kohn se stala pro Thonety výraznou konkurencí.
Důležité je také zmínit vznik akciové společnosti Mundus kolem roku 1906, která sdružovala hned několik firem na výrobu ohýbaného nábytku. Později se stala pro obě výše zmiňované firmy partnerem. V roce 1917 byly prodány akcie firmy Kohn Mundusu a tak vznikla firma Mundus - Kohn A. G. se sídlem ve Vídni. V roce 1919 se sídlo Mundus - Kohn přesunulo z Vídně do Těšína.
První světová válka ochromila nábytkářskou výrobu vůbec. Po skončení první světové války byla i firma "Gebrűder Thonet", která měla většinu závodů na území nově vzniklých středoevropských států, nucena přizpůsobit se aktuálním hospodářským i politickým poměrům. V roce 1919 se sídlo firmy přestěhovalo z Vídně do Brna. V roce 1921 byla ustavena akciová společnost Thonet A. G. se sídlem v Brně. V roce 1923 tato společnost fúzovala s akciovou společností Mundus, na společnost Thonet - Mundus. V roce 1925 tak vznikl koncern Thonet-Mundus, spojené Československé továrny na nábytek z ohýbaného dřeva, a.s. Sídlem společnosti bylo Brno. Fúze spojila všechny tři nejdůležitější firmy do jednoho organizačního celku. Poslední zasedání správní rady koncernu Thonet - Mundus se konalo 26. 5. 1940. Během 2. světové války řídil továrnu správce jmenovaný říšským protektorem. Po válce byl ustaven Thonet národní podnik, od roku 1953 Továrny ohýbaného nábytku, tedy TON národní podnik. V Československu prošly Thonetovy podniky mnohými reorganizacemi. Dnes je obchodní firma TON v Bystřici pod Hostýnem významným evropským výrobcem kvalitního nábytku z ohýbaného dřeva.
Výstava seznamuje s historií firem Thonet a J. a J. Kohn. Představuje ukázky především sedacího nábytku z ohýbaného dřeva, které firmy vyráběly. Zmíněni jsou také další výrobci ohýbaného nábytku.

Výstavní síň Muzea Těšínska, Dům dětí a mládeže, Masarykova třída 958, 73514 Orlová-Lutyně, tel.: 596 531 205
Stálá expozice: Orlová- minulost i současnost
Výstava: Kdo si hraje nezlobí (historická výstava)
(výstava potrvá do 17. 9. 2006)
otevřeno: út-pá 8.00 - 12.00 h , 12.30-16.00 h, so - ne 13.00 - 17.00 h
.
Výstavní síň Muzea Těšínska v Orlové
Tradice muzejnictví v Orlové se odvíjí od r. 1894, kdy zde byla uspořádána Krajinská výstava. Muzeum v Orlové bylo založeno v r. 1910 a často měnilo své zřizovatele. Během druhé světové války byly sbírkové předměty odvezeny do Městského muzea v Ostravě a muzejní tradice byly obnoveny až v roce 1998, kdy zde Muzeum Těšínska zřídilo svou další pobočku. Stálá expozice "Orlová - minulost i současnost" je věnována dějinám města, které bylo proslaveným střediskem obchodu a podnikání s různou úrovni služeb, spolkové činnosti až do současnosti v souvislosti s historií města Orlové. Přibližuje také hornictví, se kterým je město nerozlučně spjato a které přineslo do života lidí obrovské změny.
Vedle stálé expozice jsou zde pořádány tématické výstavy.
.
Kdo si hraje, nezlobí
" Hra je dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí a radosti a vědomím "jiného bytí" než je "všední život."
(Holandský historik Johan Huizinga ve své knize HOMO LUDENS - Člověk hravý)
Jak si všimli historikové a jak tvrdí přírodovědci, je člověk "homo sapiens" - člověk rozumný, ale také "homo ludens" - člověk hravý. Hraje si, nejen aby se bavil, zapomněl na každodenní starosti, ale i proto, aby nebyl sám - aby zažil blízkost druhého člověka a společně s ostatními sdílel potěšení ze hry. Hra je fenomén společenský nikoli individuální. Umožňuje kontakt mezi lidmi, ruší samotu a opuštěnost, podporuje vzájemné vztahy. Her je bezpočet a člověk je provozuje od svých nejstarších počátků.
Kromě historie společenských her (jakýchsi "dějin" od nejstarších archeologických nálezů po současnost) představuje naše výstava vybrané hry a herní aktivity, především ty, co nejsou založeny na náhodě, ale na schopnostech a dovednostech hráče. Ukazuje zábavu, která pomáhá procvičovat paměť, bystří pozornost, důvtip, logické myšlení i schopnost soustředění. Výstava se věnuje hrám, které vyžadují trpělivost, společný postup i spolupráci hráčů. Jde o zábavu, která účastníky připravuje na reálné situace, v nichž se bez rychlého úsudku, improvizace a předchozí zkušenosti neobejdou. Mohli bychom také říci, že jde o hry, které tříbí rozum, rozšiřují znalosti i schopnosti a prohlubují dovednosti.
Naše výstava se věnuje především hrám dodnes provozovaným - hrám s kostkami, tyčinkami, barevnými kameny nebo žetony. Věnuje se rovněž hrám deskovým, tj. takovým, k jejichž provozování je nezbytná podložka s pevně stanoveným herním plánem, a hrám karetním!
Rozebírá historii a druhy her, rozděluje je do typových skupin a připomíná, že ke starým hrám patří nejen obecně známé šachy, mariáš nebo kanasta, ale také pexeso, puzzle, scrabble, z nichž vyrostla dlouhá řada her moderních, současných.

Výstavní síň Muzea Těšínska - Technické muzeum v Petřvaldě, tel.: 596 541 092
Stálá expozice: Tradice hornictví na Těšínsku
Kouzelný svět tramvají
Výstava: Od plamínku k žárovce (historická výstava)
(výstava potrvá do 31. 12. 2006)
otevřeno: út-pá 8.00 - 12.00 h, 12.30-16.00 h, so - ne 13.00 - 17.00 h
.
Technické muzeum v Petřvaldě
Technické muzeum, které je pobočkou Muzea Těšínska, sídlí v objektu bývalé fary z poloviny 19. století. Stálé expozice jsou věnovány "Kouzelnému světu tramvají" (jízdní řády, jízdenky, fotografie, funkční model tramvajového vozu) a "Tradici hornictví na Karvinsku", která seznamuje s vlivem těžby na ráz krajiny, charakterem a způsobem obživy lidí, sídelní strukturou nebo životním prostředím. Expozice představuje i osobnosti, které se zasloužily o rozvoj hornictví, připomíná tradice a život v hornických koloniích a vývoj důlních podniků a důlní techniky. K vidění jsou i ukázky dobových hornických uniforem, praporů, stuh, tabel, ale i záchranářské výzbroje a svítidel. Pořádány jsou zde tématické výstavy.
.
Od plamínku k žárovce
Výstava je věnována zdrojům světla, osvětlovadlům a osvětlovacímu sklu, tak jak se vyvíjely v průběhu staletí do dnešní doby. Původním a hlavním osvětlovacím zdrojem byl volný oheň. V dalších tisíciletích vývoje začal člověk ke svícení používat kromě louče také rostlinné i nerostné oleje a živočišné tuky. K prvním svítidlům náleží různé držáky na louče, misky a kahany na olej, později pak lucerny a svícny. Předměty tohoto typu, které se nám zachovaly do dnešních dnů jsou dokladem toho, že byly vyráběny s cílem vytvářet účelná i hezká svítidla. Malá světelná účinnost i nízký jas plamene hořící louče, olejového kahanu nebo později lojové svíce sloužil našim předkům po dlouhá tisíciletí.
Teprve objevy a využití nových energií v 18. a 19. století posunuly vývoj světelných zdrojů a tím i svítidel kupředu. Převratným činem v historii svícení bylo použití petroleje místo oleje.
Zdokonalená petrolejová lampa poskytovala mnohem lepší zdroj světla. Ve způsobu osvětlování došlo v průběhu 2. poloviny 19. století k zásadním změnám, kdy byly postupně tradiční svíčky, olejové lampy nebo petrolejové lampy nahrazovány plynovým a později elektrickým osvětlením. To přineslo zásadní technologické změny ve výrobě užitkového a dekorativního osvětlovacího skla, na které byly kladeny nové nároky.
K rychlým změnám ve výrobě osvětlovacích těles v českých sklárnách došlo zejména
v posledních dvou desetiletích 19. století v souvislosti se zdokonalováním svítivosti elektrického a plynového osvětlování (v elektrotechnice např. Pietteho-Křižíkova oblouková lampa -1878 a Edisonova žárovka - 1879, v plynařství punčoška C. Auera -1885). Významný přelom znamenala elektrotechnická výstava v Paříži v roce 1881, která ukázala možnosti elektrického osvětlení a nastartovala jeho rychlý rozvoj v celé Evropě. V roce 1883 se konala velká elektrotechnická výstava také ve Vídni, která upozornila na potřebu nových skel pro kryty osvětlovacích těles, jejichž výroba byla ostatně již zahájena v mnoha českých a moravských sklárnách (Josef Inwald - Zlíchov, S. Reich & Co. - Krásno nad Bečvou, Josef Riedel - Dolní Polubné, V. Kralik - Lenora ap.).
Výstava představí osvětlovadla z depozitářů muzeí, která zastupují zdroje venkovského osvětlení, svítidla z domácností měšťanských i šlechtických, církevního prostředí, současná svítidla domácností, osvětlovací tělesa používaná v dopravě a hornictví. Návštěvník bude mít možnost zhlédnout různé druhy loučníků, svícnů, luceren, kahanů, petrolejových lamp, elektrických lamp, lustrů. Výrazná část výstavy je věnována osvětlovacímu sklu. Za všechny představitele skláren je prezentována produkce skláren ve Valašském Meziříčí - Krásně, jež měly dlouhou a slavnou historii. Provoz sklárny začal v roce 1855, kdy si ji od hraběte Evžena Kinského najala sklářská rodinná firma S. Reich & Co. Do nedávné doby produkující firma Osvětlovací sklo-Lares spol. s r. o. ve Valašském Meziříčí ukončila svou činnost v září 2003.

Archeopark v Chotěbuzi - Podoboře, tel.: 558 711 866
Otevřeno sezónně od 1. 5. 2006 do 31. 10. 2006¨
út - pá na požádání od 9 do 16 h, so-ne od 9 do 17 h (poslední prohlídka v 16 h)
Archeopark v Chotěbuzi-Podoboře
Archeopark stojí na místě, kde byla doložena existence opevněného hradiště. Představuje slovanské sídliště z doby od poloviny 8. století do 11. století. Je rekonstrukcí celého fortifikačního systému na akropoli s různými typy obydlí. K dnešnímu dni je dokončená čelní komorová hradba, palisáda obklopující celou akropoli, tři obytné objekty, halová stavba a vstupní brána s věží a mostem.
Výstavba Archeoparku není zdaleka dokončena. Termín dokončení celého projektu předpokládáme v r. 2010. Provoz Archeoparku bude po dobu jeho výstavby až do doby realizace výukového centra zajištěn výlučně externím způsobem. Žádáme proto všechny zájemce o prohlídku Archeoparku, aby s dostatečným časovým předstihem dohodli s pracovníky Muzea Těšínska (tel.: 558 711 866, fax 558 761 223, e-mail: program@muzeumct.cz) na termínu a hodině návštěvy. Bez průvodce nebude možné Archeopark navštívit. Dovolujeme si připomenout, že se jedná o kulturní památku, v jejímž prostoru stále probíhá systematický archeologický výzkum, tedy o prostor, kde není možný volný pohyb osob.