Je sváteční listopadové odpoledne a na sále již není volné místečko. Na sále je cítit očekávání a v zákulisí napětí, jak to všechno dopadne. Zazní zvonek a první účinkující jdou na jeviště. Teď mají šanci předvést to, co spousty hodin tvrdě dřeli. Dřeli, aby jejich vystoupení bylo co nejlepší. To nejlepší za celých třicet let, co soubor existuje.

30 let života je pro někoho krátká doba, pro někoho to může být celý život. Pro členy souboru cesta od mládí do životní zralosti. Skok z doby černobílých televizorů do digitálního světa počítačů. A po těch letech by se někdy člověk měl zastavit a ohlédnout. Ohlédnout a podívat se na to, co za ním zůstává. Jak za oráčem i za námi musí zůstat brázda a záleží na nás, zda bude rovná a hluboká nebo klikatá a povrchní. Brázda, kterou svou prací vytvoříme v myslích lidí, žijících okolo nás.

Příprava na tento koncert začala již před Lidovým rokem, kdy mohli návštěvníci shlédnout výstavu o životě souboru ve spolkové místnosti radnice. Ale nejenom to. Za třicet let máme spoustu videokazet, DVD, a také stovky, možná tisíce fotografií, dokumentující život souboru. Vystoupení je jen jedna část programu. Snažili jsme se nabídnout divákům a našim přátelům trochu neotřelý pohled na život souboru, nejenom to, co předvádí na jevišti ale také na jeho historii, která je zaznamenaná na dobových fotografiích. Nebyla to lehká práce. Musel jsem shlédnout 63 videokazet se záznamy z různých akcí souboru. Když si uvědomíme, že na každé z nich jsou dvě až tři hodiny záznamu, strávil jsem na tom několik měsíců, jen než jsem vybral krátké záběry. A to jsem teprve začal nahrávat na počítač. Ovšem nelituji toho času. Díky těmto záznamům jsem si oživil spoustu krásných vzpomínek, uložených kdesi hluboko v paměti. A díky těmto záznamům jsme dnes schopni předložit divákům ucelený pohled na historii všech souborů, které v občanském sdružení Haná pracují. Dnes již to nejsou jen dospělé soubory Haná a Mladá Haná, ale také dětské soubory Čekanka, Krušpánek a Kanafaska. Občanské sdružení Haná tímto členěním analogicky kopíruje rodinu. Rodinu, ve které žije několik generací, od těch nejstarších až po malé děti. A dospělé soubory již zde působí spíše jako učitelé a starostiví rodičové, kteří podporují činnost svých dětí. A tak je to dobře.