Frenštát p. R . Nahé mužské tělo pohoršuje a dráždí, s ženskou nahotou se denně setkáváme v reklamách i médiích, zkrátka všude. Neměla by se ale předpokládaná rovnost mezi ženami a muži týkat i rovnosti ve vyobrazování a pojímání nahoty? O změnu postoje lidí se snaží i Petr Šesták, který bude ve spolupráci s knihovnou bourat stereotypy o mužské nahotě do konce měsíce listopadu.

Je mezi focením mužů a žen rozdíl?
Co se týká náročnosti, tak to výrazně odlišné není. Ale vnímání nahého mužského a ženského těla rozdílné je. A nejen v Česku. Třeba v Americe znamená problém i nahý mužský zadek. Když mám na internetu fotky, kde model ukáže trochu víc, tak už to prostě vadí. Ženské tělo je pro širší spektrum lidí fotogeničtější, zajímavější a je na něj zvyklé. Mužské tělo je na hraně.

Fotíte pouze s modely?
Ne. Fotím i lidi z ulice. Známé kamarádů, které jsem už fotil a podobně. Ale samozřejmě některé modely i oslovuji na modelingových serverech. Praha má větší potenciál, nechá se tam fotit více lidí, než v Českých Budějovicích odkud pocházím. Malá města mají s nahotou docela problém, a protože já fotím více muže, tak s tím je ještě větší problém.

Je nutné, aby fotografové aktů fotili pouze skupinu, která je přitahuje?
U uměleckých fotografů je to podle mě lepší. Měli by k osobám, které fotí, něco cítit. Dívat se na ně s tím, že se jim na nich něco líbí. Musí je na modelu nebo modelce něco zaujmout, a pak se snažit to na fotografii zachytit. Ne že vám někdo dodá materiál a ty se starej. Takové fotografie nejsou pěkné.

Kde je pro vás hranice mezi uměním a pornografií?
Hranice se mění s jednotlivými modely a modelkami. Je to o pocitu každého modela zvlášť, kdy se v tom ještě cítí a kdy už ne. I fotografie s erekcí může být umělecká a ne pornografická. Na fotografii musí být ale příběh, atmosféra. Nemůže to být jak z poučného atlasu, náhled, jak to funguje.

PETR ŠESTÁK
Narodil se 4.11.1975 a pochází z Českých Budějovic, kde vystudoval Gymnázium J. V. Jirsíka a Vyšší odbornou školu. Před 7 lety se přestěhoval do Prahy, kde pracuje jako projektový kontrolér. K fotografování, které se stalo jeho celoživotním koníčkem, jej přivedl otec. Věnuje se především ateliérovému focení mužů. Fotografie s mužskými portréty a akty vystavoval v Praze i v Brně, se svou fotografií se dostal i do knihy Homosexualita v umění.

Autor: BARBORA FIALOVÁ
Publikováno: 5+2 DNY 15. listopadu 2012